Boží škola Jonášova (USZ)
Boží škola Jonášova
Jonáš 3, příprava na kázání
1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: 2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím." 3 Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny. 4 Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno." 5 I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. 6 Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. 7 Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. 8 Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. 9 Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme." 10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.
Jonáš 3. kapitola, ČEP
V první části knihy Jonáš se prorok rozhodl neuposlechnout Boží volání. Není divu, že se Jonáš rozhodl utéct, když měl jít kázat do Ninive. „Ninive jako hlavní město říše bylo tedy destilací všech svévolí a hříchů. Jít kázat pokání do takového města, totéž, jako jít kázat pokání Luciferovi do pekla1.“ Proto Jonáš začal před Hospodinem utíkat na druhý konec tehdy známého světa, tam, kde podle něj měl být mimo dosah Hospodinova působení. To mělo za následek dramatickou událost na moři, při které by Jonáš přišel o život, nebýt Božího zásahu pomocí velké ryby2; skupina námořníků nato činila pokání před Hospodinem. Nejenže tedy byla tedy Jonášovi demonstrována Boží moc, ale Bůh se v té situaci oslavil tím, že námořníci (pohané) činili pokání. Podívejme se však na druhou část knihy, která bude středem našeho zájmu.
V této části knihy Hospodin podruhé povolává proroka: „vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím3.“ Jonáš reaguje, sice nejspíš s nechutí, ale uposlechnutím Hospodinovy výzvy. „Podruhé sice řekl: „no tak Hospodine, když si mě protáhl tím mořem a tou rybou (a to tedy stálo za to), no tak já tam půjdu, ale stejně to nedopadne4.““ „Do Ninive pak jde na Hospodinův popud a poté, že se přesvědčil o Hospodinově moci v podsvětí a nad podsvětím5.“
Jonášovu nechuť jít do v jeho očích ztraceného města je možno vysvětlit tím, že „Jonáš je svým způsobem ztělesněním někoho, kdo trvá na výlučnosti Izraele6.“ Jonáš je někdo, kdo vidí svět skrze vyvolení Izraele. Jsou přeci Božím vyvoleným lidem, tak proč by měl se měl Hospodin starat o jiné lidi, když má svůj vyvolený národ? Nakonec se ale do Ninive vydal zvěstovat slovo soudu.
Městem se mělo procházet tři dny. Jonáš městem procházel pouhý jeden jediný den, ale již po prvním dni Jonášova kázání Ninivané činí pokání. V Jonášově zvěsti navíc nebyla ani jedna zmínka o Hospodinu, ani o možnosti činit pokání, protože „počítají s Hospodinovým milosrdenstvím vice, než prorok7.“ Ninivané přesto činí pokání od největšího do nejmenšího8, což svědčí buď o vysokém stupni duchovní vyspělosti Ninivanů9 (činili pokání hned), anebo o mocném Božím zásahu (město, které bylo v Jonášových očích ztraceno, které mělo být za čtyřicet dní vyvráceno a činilo pokání již po letmém kontaktu Ninivanů se slovem soudu). Jonášovi (a potažmo Izraeli) je tím ukázáno, „že Pán Bůh má o něco širší náruč, než mu připisovali10.“
Ve skutečnosti však jsou souzeni „pod Hospodinovým soudem Ninivané jen zdánlivě – vždyť oni nakonec souzeni vůbec nejsou. Ve skutečnosti je pod Božím soudem Izrael, který je souzen (a později trestán) právě pokání činícími Ninivany (Asyřany). Výstraha Ninivanům je výstrahou podobně jednajícímu Izraeli a soud nad Ninive by mohl být model soudu nad Božím lidem, kdyby tento činil pokání. Příběh Jonášův, resp. chování námořníků a Ninivanů by pak bylo možno vnímat jako nepřímou prorockou výzvu k pokání (adresovanou) Izraeli11.“
Boží milosrdenství, může zasáhnout všechny lidi, ne jen hrstku vyvolených. To oznamoval anděl pastýřům12, když se narodil Ježíš. Bůh má zalíbení ve všech lidech, ne jen v Izraeli. To Jonáš neviděl, proto jej Pán Bůh provedl kolem prahu smrti, než mu ukázal, jak moc mu záleží na lidech. Jonáš, než mu Hospodin ukázal svůj skutečný plán s Ninive, dostal trpkou životní lekci, stejně jako pak později celý Izrael. Jak obraz proroka, tak i obraz Ninive v tomto vyprávění nám může prozradit mnoho o nás samotných i o Božím charakteru. Nehledejme sami sebe příliš rychle na „správné straně barikády,“ ale zkoušejme se vidět i v obrazech těch druhých. Může nám to hodně ukázat o nátuře nás samotných a v tom případě by nás to mělo vést k pokání v té, či oné oblasti našich životů.
1Heller, Jan. Znamení odkazující k nebi: Rozhovory nad Biblí. Praha: Vyšehrad, 2007. str. 111. ISBN: 987-80-7021-848-8. Rozhovor Petra Vaďury a prof. Jana Hellera o Jonášovi 3 lze též získat jako audiostopu na rádiu Vltava (http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/218473)
2Jon 2,1; prof. Jan Heller k tomu uvádí, že jde o velkou rybu, tedy o stvoření, nad kterým má Hospodin moc. Nejde tu o nějaké mytologické stvoření z podsvětí, které sje mimo sféru Hospodinova působení, ale o zvíře stvořené Bohem, které si Bůh používá jako svůj nástroj. (Rozhovor Petra Vaďury a prof. Jana Hellera o Jonášovi 3 na rádiu Vltava – http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/218473; citace audiostopy je záměrná, protože v tištěné podobě (Heller, Jan. Znamení odkazující k nebi: Rozhovory nad Biblí. Praha: Vyšehrad, 2007. str. 111-114. ISBN: 987-80-7021-848-8.) tento úsek rozhovoru chybí!).
3Jon 3,2
4Ilustrace prof. Jana Hellera k Jonášově situaci Heller, Jan. Znamení odkazující k nebi: Rozhovory nad Biblí. Praha: Vyšehrad, 2007. str. 113. ISBN: 987-80-7021-848-8. Rozhovor Petra Vaďury a prof. Jana Hellera o Jonášovi 3 lze též získat jako audiostopu na rádiu Vltava (http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/218473)
5Beneš, Jiří. Dvanáctka: úvod do studia malých proroků. Praha: Teologický seminář Církve adventistů s.d., 2006. str. 141. ISBN: 80-903827-0-3.
6Heller, Jan. Znamení odkazující k nebi: Rozhovory nad Biblí. Praha: Vyšehrad, 2007. str. 112. ISBN: 987-80-7021-848-8. Rozhovor Petra Vaďury a prof. Jana Hellera o Jonášovi 3 lze též získat jako audiostopu na rádiu Vltava (http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/218473)
7Beneš, Jiří. Dvanáctka: úvod do studia malých proroků. Praha: Teologický seminář Církve adventistů s.d., 2006. str. 140. ISBN: 80-903827-0-3.
8Jon 3,5
9Beneš, Jiří. Dvanáctka: úvod do studia malých proroků. Praha: Teologický seminář Církve adventistů s.d., 2006. str. 145. ISBN: 80-903827-0-3.
10Heller, Jan. Znamení odkazující k nebi: Rozhovory nad Biblí. Praha: Vyšehrad, 2007. str. 112. ISBN: 987-80-7021-848-8. Rozhovor Petra Vaďury a prof. Jana Hellera o Jonášovi 3 lze též získat jako audiostopu na rádiu Vltava (http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/218473)
11Beneš, Jiří. Dvanáctka: úvod do studia malých proroků. Praha: Teologický seminář Církve adventistů s.d., 2006. str. 141. ISBN: 80-903827-0-3.
12L 2,14: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Komentář prof. Jana Hellera (Rozhovor Petra Vaďury a prof. Jana Hellera o Jonášovi 3 lze též získat jako audiostopu na rádiu Vltava: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/218473)