PE: Koncepce budování společenství víry (rozpracované!)
EVANGELIKÁLNÍ TEOLOGICKÝ SEMINÁŘ
VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA TEOLOGICKÁ A SOCIÁLNÍ
David Živor, 2 TPČ (Dn)
2008/2009
Koncepce budování společenství víry
Na základě NZ a literatury, z formálního i duchovního hlediska
17.12.2008
Název kurzu: Praktická eklesiologie
Vyučující: Daniel Fajfr
Úvod, vymezení tématu
Jak by mělo vypadat živé a fungující společenství víry? Jaké úřady by měli zastávat jeho služebníci? Jak by měl vypadat život tohoto společenství? Toto jsou otázky, kterými se církev trápí již dvě tisíciletí. Jak se držet principu a nebýt závislý na formě? Jak udržet společenství živé a zároveň se vyhnout zkostnatění sborového života a přehnanému institucionalismu? Tato esej se bude zabývat právě tímto problémem hledání vhodného církevního modelu, jeho formální i duchovní podobou, která by mohla být aplikovatelná na vznikající společenství víry evangelikálního ražení. Esej bude zpracovávána na základě mého porozumění Novému zákonu, na základě skript Pavla Černého Dynamika života církve a knihy Philipa Yanceyho Proč se obtěžovat s církví? Výsledkem této eseje by měla být možnost aplikovat navržený model na některé vznikající společenství víry a pomoci mu s ustanovením se za plnohodnotnou církev, a to jak před věřícími, tak i před státem.
Definice církve, její vztah k věřícím, její smysl a poslání
V první řadě je třeba si uvědomit, co je to církev a jaký vztah má k věřícím. V Novém zákoně se církev popisuje slovem ἐκκλησία. Význam tohoto slova „je vyjádřen shromážděním věřících. Jsou to ti, kteří byli povoláni, aby tvořili tělo, aby spolupracovali jako živý organismus, ve kterém jednotlivé údy mají rozděleny své úlohy, a přece spolupracují dohromady.1“ Tento vztah církve a věřících lze opsat mnoha obrazy, které ji výstižně postihují. Z biblických obrazů jsou to například: Boží lid (1K 6), Boží chrám (1K 3), Kristovo tělo (1K 12), nevěsta Kristova (Zj 18), vinný kmen a ratolesti (J 15), Boží rodina, a mnoho dalších. Z obrazů, které by mohly církev přiblížit, uvedu několik z knihy Philipa Yanceyho: skupina anonymních alkoholiků, dopravní inspektorát, ambulance, vlak nadzemní dráhy, rodina a šatna2. Použijeme-li nádherného a výstižného biblického obrazu těla Kristova3, jehož hlavou je Bůh sám, vystihneme značnou část podstaty církve.
Církev je rodinným společenstvím znovuzrozených lidí. Církev lze ale také chápat jako jedno konkrétní společenství nebo jako obecnou církev. Jako znovuzrozený člověk není možné být sám mimo církev, protože tím, že jsme uvěřili, jsme se stali údem Kristova těla, ať se nám to líbí, nebo ne. Každý křesťan je buňkou v tomto gigantickém těle4, které si Bůh vyvolil, aby jej reprezentovalo zde na zemi. Když by se někdo rozhodl věřit mimo církev, žít křesťanský život bez církve, je to jako by byl např. krvinkou (metafora buněk v těle) a ukápl si na zem, a tam jako krvinka mimo tělo, daleko od životodárného zdroje, postupně usychal až uschl úplně.
Poslední oblastí, kterou se bude tato kapitola zabývat, je smysl a poslání církve. Duchovním smyslem církve a jeho projevy jsou vlastně tři oblasti, které pokrývají všechno jako celek: vztah k Bohu (uctívání Boha - bohoslužba), vztah ke spaseným lidem (vzdělávání a výchova) a vztah ke světu okolo nás (růst prostřednictvím misie a evangelizace)5. Poslání církve je v Písmu na konci evangelia podle Matouše, kde Pán Ježíš vysílá do světa své učedníky, aby získávali další: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku6.“ Dalším posláním je uctívat Boha v Duchu a v pravdě: „... ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.7.“
Hledání vhodného modelu, modelové společenství
Jaká by měla být církev 21. století – jak by měla vypadat a co by měla dělat? Jaký model bychom měli použít (z již existujících) anebo jaký model bychom měli vytvořit a aplikovat na naše vznikající společenství? Základním předpokladem pro naše vznikající společenství musí být věrnost tomu, co nám přikázal Ježíš a Písmu, které by mělo být naším průvodcem za ním. Za každých okolností se musíme věrně držet toho nejdůležitějšího – Ježíšova příkladu, duchovních a biblických principů a poslání církve, dále jejich formálních úřadů a zřízení před státními zákony8. Pokud tomu tak není, nejedná se již o církev Kristovu, ale o společenství lidí se stejnými zájmy. S tímto základním stanoviskem jsme vytvořili rámec, ve kterém budeme budovat společenství víry. Bude to hledání toho, jak formálně uchopit duchovní obsah a nijak jej tím neumenšit a neztratit ze zřetele, že formální stránka věci, to, jak se jeví navenek, nesmí být nikdy překážkou věrnému následování našeho Pána církve.
Společenství, na které dále budu aplikovat vytvářený model, je skutečným, již fungujícím společenstvím víry. Jedná se o vznikající, zatím nezávislý sbor v Praze – Řepích, jež zakládá americký misionář, který se přestěhoval do České Republiky se svou rodinou. Tato skupinka křesťanů a jejich přátel z blízkého okolí se pravidelně začala scházet každou neděli. Pokud bychom z této skupinky chtěli vytvořit fungující sbor, museli bychom ustanovit jeho duchovní, formální a legální zřízení. To bude předmětem našeho následujícího hledání.
Legální ustanovení sboru
Začnu pojednáním o legálním zřízení sboru9 – respektive otázkou, zda by měl být vůbec legální, podle našich zákonů. Tento problém má dvě strany mince: Pokud je sbor legálně zřízen před státem, nenaráží z této strany na žádné komplikace, ať už jsou to problémy se samou existencí společenství nebo jeho chodu. Na druhou stranu pokud společenství legální není, nemusí tomu tak vždy být, církev může někdy zbytečně narážet na problémy, se kterými by se jako řádně zaregistrovaná církev u státu nesetkala. Být formálně zřízeným společenstvím před státem je v tomto ohledu výhodou, samozřejmě pokud zákony státu neodporují duchovním principům sboru. Pokud však odporují, je pro společenství nezbytně nutné udělat krok vyznání víry a od státu se oddělit i za cenu potíží a komplikací a řídit se v první řadě Duchem a principy Písma.
Legalizace10 našeho sboru může proběhnout v podstatě dvojím způsobem. Buďto připojením se k již u státu registrované církvi a nebo podstoupit nelehký proces registrace na vlastní pěst. Mým osobním stanoviskem k registraci jest to, že církev by u státu registrovaná být měla, pokud to není v rozporu s jejím vyznáním.
Jako lepší východisko se mi také jeví připojení k některé již existující evangelikální církvi, čímž se společenství vyvaruje toho, že by mohlo působit jako ti, kdo štěpí církev. Společenství tím také nebude působit dojmem exklusivismu11 a naopak připojením se k některé církvi by byla zřejmá ochota podřídit se církvi jako takové. Výhody registrace jsou tedy zjevné, není třeba se obávat potíží ze strany státu, lze se hájit zákony, duchovní jsou státem uznáváni, mají oprávnění uzavírat manželství, atd.
Formální zřízení
V prvé řadě bychom si měli uvědomit, že ať už je zřízení našeho sboru jakékoliv, odráží to nějakou část života společenství. Formální zřízení sboru by mělo být výsledkem duchovních potřeb sboru, stejně jako duchovního směřování sboru12.
Dejme tomu, že máme vznikající společenství lidí, kteří nedávno uvěřili přes kamaráda, který je již nějakou dobu věřící a je duchovně zralý, které se u něj schází. Společenství se pravidelně schází na skupinkách a má touhu nebýt jen tak nějakou skupinkou znovuzrozených lidí mimo Kristovo tělo, ale církví se vším, co k tomu patří. Právě zde začíná potřeba nějakého formálního zřízení sboru – pokud jsme jen skupinkou, nemusí být nikterak jasné, kdo je v případě potřeby řešit spory a nebo vykonávat kázeň autoritou pro toto společenství. To znamená, že společenství si musí ustanovit duchovní vůdce, kteří budou autoritou pro členy tohoto společenství. Jaké úřady by mělo naše společenství mít? Jsou to ty, které budou nejlépe pomáhat společenství k věrnému následování našeho Pána církve.
Jaké úřady konkrétně to jsou by však mělo zůstat stálým předmětem hledání a zkoumání našeho společenství, zda právě tyto úřady pomáhají k věrnému následování Krista, protože kdyby se toto hledání zastavilo, hrozí našemu společenství kolaps do pasti institucionalismu. Nejdůležitějšími proto zůstávají být jednotliví „členové“, kteří nemohou už z principu zůstat jen pasivními posluchači, kteří navštíví pravidelná shromáždění, ale nedělají nic jiného, protože společenství, které chceme zbudovat je aktivní, hledající a rostoucí, zdravé tělo Kristovo.
Duchovní uspořádání společenství
Základním duchovním kamenem pro naše společenství je Kristova oběť na kříži, skrze kterou ospravedlnil všechny lidi, dále je to touha věrně následovat Krista a plně se mu podřídit a žít takový život, který je svědectvím o Bohu. Duchovní úřad, který je důležitý pro popisovanou církev, je duchovní vůdce společenství, který je daným společenstvím podporován a je zodpovědný za všechny své ovečky13, pro které a se kterými hledá nejlepší vizi pro budoucnost, je jim autoritou a vůdcem. V Písmu nacházíme několik úřadů, které souvisí s duchovním vedením církve. Jsou to biskup (ἐπίσκοπος) a starší (πρεσβύτερος). Každý z těchto úřadů má trochu jiné vnější projevy, ale mají společnou vůdčí pozici ve společenství a autoritu nad ním.
Věřím, že další duchovní úřady se ve společenství projevují podle duchovního obdarování jednotlivých členů sboru. Duchovní úřady by měly vyplývat z kvalifikace popisované v Písmu:
„Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše.14“
Tato kvalifikace na duchovní vůdce by však neměla platit pouze pro biskupy, jáhny (diakony), ale pro všechny vůdčí pozice v církvi a všechny, kdo v ní slouží.
Navrhovaný model
Nyní si tedy představme navrhovaný model našeho společenství, který je jednou z možností, není to možnost jediná. Skupinka o několika čerstvě obrácených lidech s touhou stát se regulérním společenstvím víry je vystavena volbě, zda budou součástí již existující církve a nebo jestli se budou chtít registrovat jako církev. Společenství na tuto volbu odpovídá přiřazením se k některé z již u státu zaregistrovaných církví, protože nemá žádný zásadní problém s teologií dané denominace. Stává se sborem samostatným nebo misijní stanicí některého blízkého sboru.
Náš sbor si postupně vybuduje svoji strukturu, která je podle skupinkového modelu misijně orientované církve. Společenství chce být zvěstovatelské – předávat celou svoji podstatou dobrou zvěst světu na základě Ježíšova přikázání, které začíná slovem jděte: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.15“ To bude hlavním důrazem naší vznikající církve.
Dále si sbor ustanoví starší, kteří budou pro společenství nejvyšší autoritou, která bude sbor řídit. Ostatní úřady budou vyplývat z duchovních a organizačních potřeb sboru, podmínkou pro vůdce by však byla poddanost Bohu, Písmu a církvi, která vychází z podstaty církve uctívání Boha v Duchu a v pravdě16.
Literatura
Černý, Pavel. Dynamika života církve: Poznámky k praktické eklesiologii. Praha: Oliva, 1998. Interní materiál ETS. ISBN: 80-85942-34-8.
Český ekumenický překlad Bible. Praha: Česká biblická společnost, 2001.
Yancey, Philip. Proč se obtěžovat s církví? Praha: Návrat domů, 2003. ISBN: 80-7255-089-6.
Počet slov: 2162
1Černý, Pavel. Dynamika života církve: Poznámky k praktické eklesiologii. Praha: Oliva, 1998. Str. 5. Interní materiál ETS. ISBN: 80-85942-34-8.
2Yancey, Philip. Proč se obtěžovat s církví? Praha: Návrat domů, 2003. Str. 38-58. ISBN: 80-7255-089-6. Každému obrazu je věnována krátká kapitola, která jej vysvětluje do podrobností.
3Tamtéž, str. 58-60. Metaforu církve jako těla Kristova s odkazem na 1K 12 označil Philip Yancey za nejvýstižnější.
4Tuto metaforu buněk v těle použil při rozhovorech o církvi můj spolupracovník v mládeži Martin Válek.
5Černý, Pavel. Dynamika života církve: Poznámky k praktické eklesiologii. Praha: Oliva, 1998. Str. 62. Interní materiál ETS. ISBN: 80-85942-34-8.
6Mt 28,19-20 (ČEP)
7J 4,23-24 (ČEP)
8Přesně v tomto pořadí, podle toho, jak jsou jednotlivé oblasti důležité: Ježíšův příkaz a příklad, biblické principy a nakonec tradice, formální zřízení a pokud duchovním principům neodporují, státní zákony.
9Rozumějme formální zřízení společenství před státem
10Rozumějme formální zřízení společenství před státem
11Toho, že jsou jedinou cestou ke spáse
12Pokud tomu tak není, objevují se z duchovního hlediska zbytečné úřady a ve společenství začíná vznikat institucionalismus, což vede ke zkostnatění a ztrátě flexibility pro službu.
13Metafora následovníků Ježíše v J 10
141 Ti 3,1-13
15Mt 28,19-20a
16J 4,23